Čeští lékaři v zahraničí

Pokračujeme v letním speciálu od našich kolegů ze zahraničí… a klademe otázku

Jaký je průběh specializačního vzdělávání? Existují povinné stáže, logbooky, kurzy? Je jasně daná struktura, nebo se jede na náhodu???  

Celé ST má jasně danou strukturu a cíl přípravy k samostatnému vykonávání oboru. Není tady až taková snaha o to, aby specialista uměl kompletně vše, naopak je nejvíce kladen důraz na to, aby dokázal samostatně vyřešit akutní stavy plus běžné obtíže a diagnózy daného oboru. Až po specializaci je pak většinou možné si blíže vybrat zařazení do skupin zabývajících se hlouběji nějakou problematikou. Jak jsem již dříve psal, specializační příprava trvá přibližně 5 let, a kromě povinné praxe plus stáží je nutné i projít řadou kurzů, jak obecných, tak oboru specifických. A nejlepší je, že zaměstnavatel má povinnost vás na kurzy vyslat s kompletní úhradou nákladů a v principu umožnit, že vše bude moct být splněno tak, aby se neprodlužovala délka přípravy. Většinou se jedná o 2-3 kurzy ročně. Školitel je samozřejmostí a dohled nad přípravou, stážemi, kurzy apod. má na starosti studijní rektor na dané klinice.

Oproti Česku zde není tolik často nic nedávajících stáží (viz interna, ARO, chirurgie pro všechny), naopak jsou některé stáže fakultativní, kurzy jsou často obsáhlé a plynule navazující, stupňující se náročností dle délky oddělané praxe. Účast na zahraničních kurzech není nejmenší problém.

Žádné logbooky zde nejsou. Počty výkonů se dle potřeby dají dohledat v systému, a to, jestli je jedinec způsobilý nebo ne, na konci ST rozhoduje vedení kliniky společně se školitelem a studijním rektorem, a ne počet přimyšlených čárek pod výkony, které člověk neviděl a ani vidět nemohl.

A jak je to s ukončením specializačního vzdělávání? Potřebujete zkoušku? Atestační operaci? Test? Praktickou část? Teoretickou?

Ted přijde trochu přímo kacířská odpověď. Specializační příprava NENÍ zakončena zkouškou. Specialistou se člověk stane tak říkajíc za docházku, pokud má splněnou délku praxe plus povinné kurzy společně s podpisem vedení kliniky, že je způsobilý. Poté odešle potřebnou dokumentaci na ministerstvo (Socialstyrelsen) na následně obdrží certifikát specialisty.  Většina oborů však umožnuje zakončení zkouškou, která je dobrovolná. Zkoušku z pravidla organizuje odborná společnost, absolvovat ji je možné nejdříve po ukončení specializace a termín se vypisuje jednou ročně. Při úspěšném složení se člověk stává tzv. examinovaným specialistou a z pravidla se to odrazí i na vyšším platovém ohodnocení. V praxi nicméně není žádný rozdíl například v kompetencích nebo zodpovědnosti mezi specialistou bez zkoušky a se zkouškou, pokud odhlédneme od trochu vyššího platu a určité větší atraktivity na pracovním trhu. Spousta klinik ale motivuje své nové specialisty, aby si zkoušku udělali pro zachování dobré úrovně medicíny a pro prestiž kliniky. Nikdy vás ale nemůže nikdo nutit, nebo nařídit, že udělání zkoušky je povinné.