Čeští lékaři v zahraničí

Lékařské služby

Jak vypadají služby ve švédském zdravotnictví? Znají tamní lékaři něco jako PASONEty?:)

V hlavních oborech jako chirurgie, interna, ortopedie, primární péče, pediatrie, aj. je snaha o co největší efektivitu a personální pokrytí se s větším, či menším úspěchem daří dosáhnout přes akutní centra s neselektovaným příjmem, menší hustotou nemocnic a větší kompetencí a pravomocemi středního zdravotnického personálu, aj. K tomu všemu napomáhá i možnost lékařů s legitimací sloužit na akutních příjmech a v poslední době se začínají objevovat hotoví specialisté v oboru akutní medicína, kteří jsou v těchto centrech defacto kmenovými zaměstnanci. K situaci praktických lékařů je zde docela rozvinutý systém akutních ordinací (něco jako pohotovost LSPP), které fungují jak večer, tak i o víkendu, a někdy jsou tyto ordinace přímo v areálu nemocnic s výhodami využití komplementu dle potřeby. A jelikož jsou tyto služby velice dobře honorované, není problém s jejich obsazením, často i formou externistů.

A co životní náklady?  Žije se lékařům dobře? Vystačí jejich plat na pohodlné živobytí, vlastní bydlení, nebo je to od výplaty k výplatě?

I přes momentální inflační krizi můžu stále říct, že plat lékaře pohodlně vystačí k zaplacení mandatorních výdajů, hypotéky a člověk se nemusí nijak moc omezovat. Takto lze fungovat bez problému i v případě, že je partner/partnerka doma s dítětem. A pokud vydělávají oba, tak zpravidla na konci měsíce, pokud nejsou nějaké extra výdaje, i jeden celý plat zbyde. Jet na rodinnou dovolenou i několikrát ročně není problém. Není to tak, že bych si mohl dovolit dům na nejprestižnějších adresách a v garáži mít několik drahých automobilů, bez problému však mohu říct, že lékaři zde patří k vyšší střední třídě, no a v případě, že pracujete na privátní klinice nebo děláte tzv. zdravotního konzultanta na vlastní firmu, se můžete snadno řadit i k vyšší třídě

Švédsko je sociální země s vysokou úrovní rovnostářství (3. na světě v „gender equality“ za r. 2020). Velký důraz je kladen na rodinu a za péči o děti jsou otcové stejně zodpovědní jako matky. Při narození dítěte mají rodiče nárok na 480 dní placené rodičovské dovolené. Tu lze dle potřeby vybírat až do 12 let věku dítěte. Je pravidlem, že si člověk v prvním roce dítěte nevybírá 7 dní v týdnu, ale třeba jen 3 dny, přičemž zůstává doma stejně celý týden. 90 dní je nedělitelných, tzn. Že si je musí vybrat každý rodič, jinak propadnou. Otcové zůstávají často doma déle než jen „povinné“ 3 měsíce, a hodně jich si to užívá

Školky zde funguji již od cca 1 roku dítěte. Zaměstnavatel má ze zákona povinnost vám umožnit nástup na rodičovskou za jakékoliv situace v případě, že o ni zažádáte 3 měsíce dopředu. Žádné rozdíly mezi otci a matkami nejsou stran zaměstnavatele. Velice výhodné je si například čerpat jeden den rodičovské v týdnu i po nástupu do práce, aby mohl být člověk častěji s dětmi, než nastoupí do školy. I po nástupu do práce je v případě nemoci dítěte naprosto běžné, že se otec i matka střídají „na paragrafu“. Rozepisovat do detailu celou problematiku rodičovské dovolené by bylo na dlouho, zjednodušeně mohu říct, že celý tento systém je nastaven pro to, aby bylo snadné založit rodinu, aby péče o děti byla radost a ne „obtíž“ pro okolí a aby se na ni mohli podílet oba partneři, bez nějakého náznaku degradace, diskriminace nebo ostrakizace okolí.