Kým je zdravotní sestra?

Během studia jsem byla seznámena se jménem Virginia Henderson, která definovala jedinečnou funkci sestry jako „pomoc zdravému nebo nemocnému jedinci vykonávat činnosti, které přispívají ke zdraví nebo uzdravení (či k pokojné smrti) a které by jedinec vykonával bez pomoci, kdyby měl potřebnou sílu, vůli nebo znalost. Je třeba tuto funkci vykonávat takovým způsobem, který jedinci pokud možno co nejrychleji pomůže získat nezávislost“. Pamatuji si, že jsem si to četla stále a pořád dokola. Vždy mne tato definice (kterou jsme museli znát nazpaměť) fascinovala. Vystihuje totiž úplně všechno, co by měla. Zmiňuje fakt, že nejde jen o pomoc nemocným, že nejde jen o pomoc ve smyslu „udělat to za pacienta, protože nemůže“, ale třeba protože to zatím jen nezná nebo neumí a sestra jej to musí naučit. Zohledňuje také důležitý fakt a to ten, že jde o pomoc lidem, kteří by si pomohli sami, kdyby to uměli nebo mohli.

S jistotou mohu říci, že být dobrou zdravotní sestrou není jednoduché.

Je to jako běh hustým lesem. Sestra má před sebou cestu, která jí začíná ráno při převzetí služby, když vbíhá vstříc do hustého lesa s vidinou cílové roviny, kdy z něj opět nějakým způsobem při předání služby opět (alespoň na chvíli) vyběhne. Co ji ale čeká po cestě většinou nemůže předpovídat. I když má cestu bez větších kořenů a překážek vybranou, neznamená to, že tudy opravdu dnes poběží. Míjí divou zvěř, nečekaná překvapení a sama má chvílema hlad a nebo si potřebuje odpočinout, ale třeba si zrovna nemůže dovolit se zastavit. I přesto do tohoto lesa vstupuje, tento běh pro ni má smysl a když vyběhne a pořádně se rozdýchá, odchází pomalu do svého bezpečí. Pro některé přespříliš obětavé sestry ale ani zde cesta nekončí a nosí si domů pozůstatky z lesa.

Sestra zastává, během výkonu své práce, mnoho rolí. Tyto role se nepravidelně prolínají a různě dominují. Inspirovala jsem se literaturou americké zdravotní sestry Barbarou Kozier.

Dobrá sestra je tedy následujícím:

Ošetřovatelka – chrání důstojnost člověka, projevuje zájem o jeho potřeby
Komunikátorka – prostřednictvím vhodné komunikace ulehčuje všechny další činnosti, aktivně naslouchá (skutečně poslouchá a vnímá, co je řečeno), snaží se vyhledávat vhodné komunikační způsoby tak, aby to i pacientovi bylo příjemné, zůstává, když všichni odchází
Učitelka – snaží se učit to, co je potřeba k tomu, aby byl pacient co nejsoběstačnější (raději vytrvá při učení, než aby to udělala za pacienta, byť rychleji, ale bez dlouhodobého oboustranného zisku), zároveň se však věnuje vzdělávání dalších generací a studentů
Pacientova „advokátka“ – chrání pacienta, snaží se tlumočit jeho přání a požadavky a přiblížit jim jeho péči (samozřejmě, že sestra většinou nemá přesah do profesionálního právní vzdělání, jde však o využití významu v rámci základních mezilidských rovinách – pacient má svá práva a sestra dělá vše pro to, aby byly naplněny, aby je pacient znal, aby jich využíval)
Koordinátorka – sestra zprostředkovává předávání informací o pacientovi lékařům, upozorňuje na své poznatky o pacientovi, spolupracuje s blízkými pacienta
Přítelkyně – sestra by pacienta měla brát jako partnera sobě rovného, v žádném případě by neměla využívat své „moci nad slabším“, měla by vždy usilovat o budování důvěrného vztahu
Poradkyně – sestra pomáhá pacientovi poznat a vyrovnat se s psychickými a sociálními problémy, poskytuje mu psychickou podporu a radí pacientovi při každodenních problémech nebo činnostech
Nositelka změn – sestra se snaží dosahovat příznivých změn, založených na etických principech, pomáhá pacientovi se rozhodovat a díky svým znalostem má schopnost riskovat a odhadnout případná rizika, nebojí se změn, vedoucí k lepšímu stavu pacienta a celkovému fungování

Vyjmenovala jsem pár rolí, které sestra má a kým je. Nezmínila jsem však tu nejdůležitější – sestra je stále jenom člověk. Obyčejný smrtelník, který po tom dlouhém běhu, někdy s rozvázanými tkaničkami, přijde domů z práce, kde zastává zase další, jiné, role. A i když běžela, co jí nohy stačily, i ona může někdy zakopnout. I to se stává. Důležité však je, že pokud je opravdu dobrou sestrou, nebojí se přiznat pochybení, umí se postavit za své činy a nést za ně zodpovědnost. Dokáže přiznat, když něco neví a má odvahu se zeptat.

Opakuji, z mého pohledu být dobrou sestrou není jednoduché. A proto si jich važme, podporujme se navzájem a učme se od sebe. A buďme takové sestry, které bychom sami chtěli jednou potkat.