NOSÍTE ŠVÁBY VE SKLENICI?

Předsudky jsou jednoduše vnímány jako iracionální generalizace, která vzniká díky nedostatku informací a reálných opodstatnění. Jsou často předpojaté a bezdůvodné. Wikipedie předsudek vysvětluje jako názor, který je založený na pouhém mínění nebo předpokladu. Většinou je lidé slepě přejímají od druhých, načež navazuje i Voltairův citát, že „Předsudek vstoupil na kazatelnu jako první a teprve za ním následoval rozum“.

S předsudky se setkáváme všichni, ve všech kulturách, společnostech i situacích. Jako člověk, který pracuje na psychiatrii, se s problematikou předsudků potýkám ještě častěji. Tedy ne přímo já, ale především naši pacienti. Předsudky vůči mnohému, spojenému s duševním onemocněním, jsou jedny z nejčastějších. Mohou vést k závažným následkům, kdy se lidé často bojí řešit své problémy, říct si o pomoc, přiznat (sobě nebo někomu druhému) své obtíže nebo podstoupit adekvátní léčbu. Jsou to skutečné příběhy, které jsem si vyslechla, dosvědčující, že předsudky mají opravdu velký vliv na osudy některých lidí a někdy si říkám, jaký mohly, nebýt těchto nesmyslných předsudků, mít konec.

Přitom předsudky vyplývají z nedostatečné informovanosti nebo jedné zkušenosti, na základě které slepě generalizujeme. Zaujal mne příklad z minulosti, kdy si lidé při stěhování z původního domu do nového brali do sklenice pár švábů. Šváby považovaly za předsudek šťastného a bohatého života. Vědecké výzkumy, které zjišťovaly vznik tohoto stereotypu došly k závěru, že to bylo proto, že v domech bohatých se šváby nacházely pravidelně, neboť byly zdrojem jídla a drobečků a v chudých rodinách se tedy nacházeli minimálně. Lidé nebyli bohatí proto, že u nich doma žili švábi, ale švábi žili u bohatých, aby měli co jíst.

Je těžké nemít předsudky. Do určité míry se jedná o něco, co je hluboko zakořeněno v nás, bez toho, aniž bychom to sami chtěli nebo si to uvědomovali. Obzvlášť ve zdravotnictví, kde zdrojem informací je komunikace s druhými, při které automaticky a nechtěně předsudky přejímáme.

Snažím se vnímat svět svýma očima. Není to jednoduché. Vlastně je to docela těžké, neboť přejatá generalizace je vlastně takové zjednodušení života. Ale je nebezpečná a připravujeme tím mnohé o jejich šance. Někdy i sebe samotné.

Zkusme být otevřeni možnostem, že svět není tak uniformní a jednolitý.

Zkusme dávat šance i tam, kam vstupujeme již s hotovým rozsudkem. Zkusme hledat barvy i tam, kde už z dálky vidíme jen černo-bílou.

Zkusme nenosit šváby ve sklenici.