Co s tím?

O typech posluchačů jsme psali minule a vy jste se třeba v některém poznali, a třeba se Vám to zase až tak nelíbilo, takže dneska :

Co s tím, když jsem divný posluchač?

Jak už bylo řečeno v jiném článku, nikdo není pořád jen angažovaný, tak se zbytečně nepranýřujte. Krátký návod na to, co dělat s tím, když v sobě poznáte některého neangažovaného posluchače. Roztěkaní, Zasnění, Přerušovači, Pohrdači, Útočníci, Analytici, Angažovaní.

Roztěkaní – když s někým mluvíte, odložte všechno, co právě děláte!

Zasnění – udržujte oční kontakt, zůstaňte bdělí, nakloňte se, přistupte k partnerovi, ukažte zájem

Přerušovači – omluvte se vždycky, když někoho přerušíte, vědomě na to myslete

Pohrdači – soustřeďte se na celé sdělení, vnímejte celým tělem, snažte se pochopit, proč mluví právě s vámi a jak s vámi mluví

Útočníci – snažte se být empatičtí, zkuste pochopit jiný pohled na věc, třeba vám to otevře obzor, a pochopíte, proč je to pro toho, kdo mluví, tak důležité a významné

Analytici – uvolněte se, ne každý hledá odpovědi, řešení, rady. Prostě třeba jen přemýšlí nahlas, aby si vytvořil nadhled

Angažovaní – dělejte to tak, jak to děláte. Lidé to ocení!

Celé naše naslouchání kolísá někde mezi absolutním nasloucháním, selektivní pozorností a roztržitostí.

Pokud se snažíte někoho poslouchat a pořád vám myšlenky ubíhají, pak si položte otázku, co ovlivňuje moji pozornost? Je to smyslové? Nějaké věci, okolí? Nebo emocionální? Nějaké vnitřní procesy? Když to identifikujete, můžete zaměřit svoji pozornost zpět k rozhovoru.

„Ta auta jsou vážně slyšet hlasitě, ale teď je důležitější, co říká.“

Carnegie, D. Naslouchejte. Praha: Via 2021. ISBN 978–80–277-1582-4