Ponižování je pro amatéry

 

Určitě jste byli minimálně svědky, ale pravděpodobněji jste  sami byli aktéry, situace, kdy bylo ponižování využito jako součást taktiky. A kdo kroutí hlavou, tak si vzpomene na dětství a donucovací prostředky, hned Vás to přejde!

Nalejme si čistého vína. Ponižování při jednání s lidmi je charakteristické pro diktátory, ukazuje na potíže s vlastním sebevědomím, nedostatek znalostí a zkušeností v jednání s jinými lidmi.

Ponižování není důkaz síly, ale slabosti! Vždycky, když Vám bude nejhůř a budete se cítit jako totální blbec, vzpomeňte si na tohle! Třeba to pak bude fungovat jako Bubák v Harry Potterovi a vy prostě přestanete mít strach. Spíš ucítíte totální disrespekt k tomu, kdo si honí triko.

Nevím, proč si pořád ve zdravotnictví lidé myslí, že ponižování funguje jako forma motivace. To bych vážně potřebovala alespoň jednou vidět. Zato jsem zažila mraky případů, kdy se zrodila hořkost, zášť, antipatie a totální demotivace.

V knize, ze které momentálně čerpám, je uveden příklad, kdy manažer poučoval fotbalové družstvo před fanoušky, jak poníženě se hráči cítili. Musíme chodit pro příklady daleko i při studiu? Nebo v praktické medicíně? Zvládnout kritiku před kolegy je obtížné, ale třeba při vizitě, před pacienty se to stává nesnesitelné. Nebo před dalšími studenty? Při hromadném hodnocení výkonu při státnici? Myslím, že jsem se nikdy necítila tak trapně, poníženě a nespravedlivě, když jsme sama musela snést při hodnocení zkoušky posměch vycházející ze stereotypů, navíc hraničící s bossingem. 

Ponižováním si vůbec nepomůžete, je to zbytečné až destruktivní.

Co vede lidi k tomu, aby dělali tuhle hnusárnu někomu jinému?

Možná je to kvůli pocitu ponížení, třeba kvůli  nepodařenému výkonu, neschopnosti nebo chybě. Když si pocit navodíte sami, dost dobře Vás to motivuje, když to ale někdo s radostí udělá za Vás, výsledek bude opačný. Strůjce ponížení je rozdíl mezi tím, jak bude ponížení fungovat.

Pokud musíte říct nevyhnutelně něco nepříjemného, navíc v přítomnosti dalších lidí, pak myslete na to, abyste umožnili druhému zachovat si sebeúctu. Pokud bude mít všech pět pohromadě, ocení to, nikdo si nechce připadat jako hlupák.

Jasně, někdo je odolnější, někdo méně, někdo se rychle otřepe a někdo si pocit nespravedlnosti nese opravdu dlouho.

Ponížení je ale mnohem silnější než kritika, protože útočí na Vaši lidskou podstatu.

Jak se postavit ke kritice, jak ji umět podat i přijímat, to představuje rozsáhlou kapitolou.

Jak  se ke kritice stavíme ovlivňuje i náš vlastní přístup k chybám. Pokud Vás zajímá víc, pak se staňte členy neziskovky Spokojení zdravotníci a vyberte si kurz pro lékařky a lékaře II, ke členství zdarma. Hned druhá kapitola je věnována právě kritice. 

McGEE, P. Jak získat a ovlivnit téměř každého. Umění jednat s jinými lidmi. Praha: Grada Publishing, a.s. 2013. ISBN 978-80-247-88008-1.e