Koučink pro lékaře

Existují nějaká specifika pro koučování zdravotníků, lékařů zvláště? Přečtěte si další článek certifikované koučky paní doktorky Rejthar.

O náročnosti lékařského povolání není třeba sáhodlouze diskutovat. Lékař toho musí zvládat opravdu hodně. Nejprve je nutné osvojit si velké množství medicínských znalostí a dovedností, přičemž ukončením medicíny naše studium opravdu nekončí. Při přechodu do praxe k tomu navíc přichází ještě veškerá byrokracie. V neposlední řadě je pak od lékaře vyžadováno empaticky komunikovat s pacienty a jejich rodinami, být kolegiální a s radostí pracovat někdy i více než 24 hodin v kuse. Práce ale nebývá naší jedinou životní náplní. Kromě ní máme i svoje rodiny a zájmy, kterým bychom rádi věnovali minimálně tolik energie jako našim pacientům.

Každý se s výše uvedenými aspekty našeho povolání vyrovnáváme po svém. Více či méně úspěšně. A pokud ten pravý způsob vybalancování svého profesního a osobního života stále ještě hledáte, můžete zkusit koučink. Víme už, co to je a jak asi funguje. Pojďme se dnes podívat na to, jaká témata může pomoci řešit speciálně nám, lékařům.

Jedním ze specifik naší profese je nutnost postgraduálního vzdělávání a specializace. Komplikovaný proces, na který by někdy bylo lepší najmout si spíš mentora než kouče. I koučink však v tomto směru umí pomáhat. Kdy jindy než v začátcích naší kariéry je dobré si sednout a zamyslet se. Nejen nad tím, který obor mě na škole nejvíce bavil a jak bych se chtěl/a profilovat. Ale i o tom, co jsem vlastně za člověka. Jak zvládám práci pod stresem, jak se cítím po probdělé noci, jestli chci každý den prostát na sále, běhat po oddělení nebo spíš sedět v praxi. A jestli ta praxe jednou má být moje vlastní nebo jestli je mým cílem spíš vedení lidí a práce v týmu. Člověk a jeho priority se sice časem mění a nové úhly pohledu nám přinesou také naše zkušenosti. Nicméně vykročit do pracovního procesu v souladu s našimi současnými touhami a potřebami je něco, co nás při všech budoucích překážkách dělá silnější.

Pokud se budeme držet časové osy, po pracovních začátcích většinou jednou nebo později přichází i založení rodiny. Událost, která najednou může zamíchat našimi životy natolik, že naše původní plány přestávají platit. Ačkoliv nechci být jakkoli genderově nevyvážená, největší otřes v tento moment zažívají spíše ženy. Témata jako průběh a délka rodičovské dovolené, návrat do práce, délka úvazku a skloubení vlastních kariérních zájmů se zájmy rodiny jsou natolik obsáhlá, že by vystačila na samostatný článek. Ať už jsme ale muž nebo žena, i tady nám může koučink pomoci se všemi strachy a nejistotami. Pomáhá ujasnit si, co se změnilo, jaké jsou naše nové priority a co je třeba udělat pro to, aby nám v nově nabyté roli bylo fajn.

Pracovní život je dlouhý, a ačkoliv k tomu může dojít kdykoliv, ohroženější jsou přece jen ti, kteří se v bílém plášti na scéně pohybují již delší dobu. Mluvím samozřejmě o vyhoření a o všech dalších formách ztráty chuti, motivace a smyslu v práci. I tady se vyplatí pracovat sám se sebou a úplně nejlépe ještě předtím, než k něčemu takovému dojde. Naslouchání pacientům nás totiž často dělá hluchými k tomu, co se děje v nás. Pokud totiž budeme vědět, kdo jsme, za čím si stojíme a jaké máme hodnoty, co nám dělá radost a co naopak nesneseme, kolik času chceme trávit s rodinou, kolik ho věnujeme koníčkům a kamarádům, možná pro nás bude jednodušší vidět smysl v tom, co děláme.

Ve všech výše zmíněných oblastech se tak na koučink můžeme dívat jako na nástroj k dosažení daných cílů. To se perfektně hodí, pokud chceme zorganizovat a naplánovat naše postgraduální vzdělávání, rozdělit čas mezi práci a rodinu a nastavit tu správnou work-life-balance. Není to ale všechno. Můžeme se podívat tak trochu za oponu a uvidíme koučink jako prostor pro uvědomění si toho, proč vlastně děláme to, co děláme, kam směřujeme a co nám to přináší. Možná pak budeme spokojenější nejen my sami, ale i naši pacienti.

Autor: MUDr. Michaela Rejthar