Koučink pro lékaře

SLYŠELI JSTE UŽ O KOUČINKU?

 Většina z nás už výraz koučink někdy zaslechla. Přesto ale většinou nevíme úplně přesně, co si pod tím pojmem máme představit. Proto bych vám koučink dnes ráda představila a nastínila, jak funguje a co od něj můžete čekat.

Jedná se o metodu, která je již řadu let úspěšně využívána vysokými manažery v byznysu nebo třeba nejlepšími sportovci světa. Ve zdravotnictví a mezi lékaři je ale bohužel stále vnímána jako cosi alternativního a nedůvěryhodného. A to naprosto neprávem. Koučink je nástroj s velkým potenciálem a já se vám teď pokusím vysvětlit, v čem spočívá jeho kouzlo.

Koučink má spoustu vzletných a abstraktních definic, ve své podstatě ale není ničím jiným než pomáhajícím, chcete-li rozvojovým druhem rozhovoru. Od klasického povídání se ale v mnohém odlišuje. Je tvořen spoustou pokud možno otevřených (a tedy nijak neovlivňujících) otázek směřujících ke klientovi, který tak dostává unikátní prostor pro svoje vlastní myšlenky a nápady. Klíčovou a nejdůležitější vlastností takového rozhovoru je pozice kouče, který svému klientovi zásadně neradí, nikam ho nemanipuluje a do jeho myšlenkových procesů se nesnaží nijak vstupovat. Úkolem kouče je bez jakéhokoliv hodnocení empaticky naslouchat, nabízet nové úhly pohledu a držet danou strukturu hovoru.

Možná se ptáte, co to má být. Přijdu s problémem a dostanu prostor o něm mluvit, wow.  Koučink se nicméně nesoustředí na problémy samotné. Zajímá ho jejich řešení a to, jak se z nich dostat. Kouká se spíše do budoucnosti a současná trápení bere jen jako výchozí bod. I v tom je velký rozdíl od jiných typů komunikace, kde se většinou vyžíváme v popisování našich bolístek a všech jejich atributů.

              Dalo by se říct, že se koučink skládá ze tří částí. V první z nich je samozřejmě důležité problém nebo danou oblast, o které chceme mluvit správně popsat a pojmenovat. Pak je ale nutné jít dál, trochu popřemýšlet, utřídit si myšlenky a stanovit si náš cíl nebo stav, do kterého se chceme dostat. Kroky k němu je třeba naplánovat, řádně promyslet a nastavit. A poté nás čeká třetí a asi nejtěžší část celého procesu, a to je uskutečňování toho, co jsme si naplánovali. Tahle část už se ale samozřejmě neodehrává v rámci koučovacích sezení. Akce nás přenáší do naší reality, kterou tím krůček po krůčku začínáme měnit.

              K čemu to všechno? Proč by člověk vůbec měl něco takového podstupovat? Koučování má kromě rychlejšího a snadnějšího dosahování cílů i řadu dalších benefitů, které na první pohled nemusí být patrné. Přináší spoustu nových vhledů a pochopení, které nám dříve unikaly. Poví nám něco o tom, jak fungujeme, jak přemýšlíme a jak vnímáme sami sebe i to, co se děje kolem nás. Naučí nás fokusovat naše myšlení spíše na řešení než na problém a dá nám i velké množství sebekoučovacích technik, které můžeme využívat i po skončení našich sezení.

              Koučink je nástrojem změny a má široké využití jak v osobní, tak i pracovní rovině. Na tomto místě je ale ještě třeba zmínit, že není všespásný a stejně tak, jako neexistuje lék na všechno, ani koučink není vhodný ve všech situacích. Nedá se použít, pokud opravdu potřebujete radu. Nemá nic společného s poradenstvím ani mentoringem. Stejně tak nemá ambice psychologické nebo dokonce psychiatrické. V těchto situacích je třeba vyhledat jiného odborníka. A ačkoliv jsou ke koučinku často přidávány i metody, jako jsou hypnózy, výklady z karet nebo třeba meditace, v klasickém a správně vedeném koučování nemají co dělat.

              Skepse vůči koučinku je ve velké míře vyvolána jeho neznalostí a nepochopením. Ve skutečnosti je ale koučování jasně definovaná metoda, která vás může posunout dál a pomoci vám nalézt odpovědi na vaše otázky. Snad jsem svým popisem dokázala některé obavy z jeho využití rozptýlit. A jak koučink konkrétně jako lékař mohu použít ve svém životě? O tom třeba zase někdy příště.

Autor: MUDr. Michaela Rejthar